Když má žena porodit dítě, setkají se její nejbližší a vyjádří jí podporu. Podporu v podobě požehnání. Podporu v podobě sdílení jejího příběhu a jejích pocitů.

Je mi velkou ctí být součástí těchto výjimečných momentů. Hluboká sounáležitost mezi ženami je jeden z nejúchvatnějších jevů, které jsem kdy mohla prožít v lidském společenství. Přikládám tomu vysokou vyspělost a zralost moudrých žen. Je to velká síla vidět, jak se z popela padlých královen rodí nové. Mé oči občas zahlédnout třpytivé korunky na jejich hlavách.

Navzdory historickým represím proti ženám, veškerému pošlapání a zneuctění zdravé ženskosti a důstojnosti. Jsme na prahu nečekaných zázraků. Stojíme sami uprostřed vesmíru a jediné, co opravdu můžeme udělat je dotknout se jeden druhého… jedna druhé. Žena před ženou pokleká. Žena ženě odpouští, protože jí miluje. Miluje v té druhé sebe samu. Pro zdravý, plodný a hojný život… jako zlaté mince, které prší z kouzelného měšce otevřené náruče. Vzdáváme hold lásce, která nám otevírá cestu ke světlu a dovolí průchod nové duše, na kterou se moc těšíme, protože jí máme co dát, máme jí, co naučit. Děláme to s radostí. Děkuji.

s úctou Ištabela